1.2Kapitola

21. května 2008 v 12:40 | Medisn |  Tvorba Medisn
Tak dávám druhou kapču. Doufám že už někoho napadne název pač já vážně nevím.
2. Kapitola
"Budíček!" křikne Lil na celou ložnici a roztahuje závěsy.

Rychle vyskočím z postele a vběhnu do koupelny. Po patnácti minutách, ve kterých
mi holky ustavičně buší na dveře, vylezu řádně ustrojená a vydám, se společně s
Lily na snídani.

V půli cesty nás stopne McGonagalová a předá nám rozvrh.
První hodinu máme lektvary s profesorem Křiklanem, takže si od Lily vyslechnu, jak se dostat do
sklepení a kdybych jí neřekla, že to chápu, asi by mi nakreslila i plánek, což by
se mi možná i bodlo. Ona se mnou jít nemůže, protože musí odvést první ročník. V
klidu se nasnídám a pak odběhnu do věže pro věci. Dnes naštěstí nebloudím. Tedy
cestou do věže, protože když jdu na hodinu, zase se do těch chodeb zamotám. Co
po mně taky chtějí, orientační smysl hadra. Pobíhám z jedné chodby do druhé a
nevím, kudy se vydat. Naštěsti narazím na Blacka, no tedy spíš bohužel, ale co
nadělám - lepší než nic. Jen co mne zahlédne, odpálkuje svou dámskou návštěvu a
líbezně se na mě usměje. Nemusím ani muknout a je mu jasné, že jsem se
ztratila.

"Copak zase jsi zabloudila?" culí se na mě.

"Kudy se dostanu do sklepení?" zeptám se dřív, než začne valit nesmysly.

Když se chystal k odpovědi někdo mě ze zadu drapl a za pomoci Blacka mne táhl k
nějaký starý skříni co tam stála. Moje kopání a snaha vyprostit se jim byly k
ničemu, v momentě jsem byla zamčená v temné a hlavně né moc prostorné skříni.
Pomóóóóóóóóóóóóóóc! Chtělo se mi kříčet, ale mé hrdlo nevydalo ani hlásku. Měla
jsem pocit, že se ta skříň zmenšuje.

"Nééééééééééééééééé ta skříň mě pohlcuje!"

Po chvíli běsnění to psychicky nevydržím a upadnu do bezvědomí, ve kterém je jen
tma všude jen tma.
*************************************************************************** Mezi tím na hodině lektvarů: Kde ta Medisn může být, strachuje, se Lily, když v tom
ji z přemýšlení vytrhnou Potter a Black, kteří právě vpadli do učebny. James
hodil po Lily oslnivý úsměv, během kterého žvanil Sirius omluvu.

"Velice se omlouvám, pane profesore, ale zaspali jsme."

"No jistě pan Potter a Black naše známé firmy. Vaši novou spolužačku slečnu
McGowan jste náhodou nepotkali?" zeptá se ještě než ti dva zapadnou do lavice,
ale oba zakroutí záporně hlavou.

Po hodině se Lil, vydala do věže a prošla snad celou školu, ale po Medisn se
slehla zem. Když se neukáže ani po zbytek vyučování, Lily strachy vyskakuje z
kůže a málem nadá i profesorům. Pak ale zaslechne část rozhovoru Pobertů a je
jí vše jasné.

"Neměli bychom ji už pustit je tam celý dopoledne," zaslechne Jamese.

"Kde je?" vyštěkne Lily.

"Kdo? Co?" dělají Poberti hloupé.

"No Medisn," nevzdává se Lily.

"James ji zavřeli do skříně," vyslepičí Peter.

"Cože? Kde?" zhrozí, se Lil.

Sirius se zvednul a vydal se loudavou chůzí někam ze společenky.

"Pohni," pobízí jej Lil.

"Jste fakt pubertální paka," nadává mu cestou.

"No taky ji tam můžu nechat," podotkne Sirius.

"Ty blázne ona má strach ze stísněného prostoru."

Sirius ustrne na místě, pak se, ale vzpamatuje a u skříně je dřív než bychom
řekli hop. Když skříň odemkne, vypadne z ní dívka bílá jak stěna, která nevydává
sebemenší známky života. Jakmile ji Sirius spatřil, krve by se v něm nedořezali.
Popadl ji do náruče a metal na ošetřovnu.
*************************************************************************** Pomalu otevřu oči, všude je šero. Vedle mě se někdo pohne, škubnu sebou až zakvílím
bolestí. Koukají na mne ty nádherné bouřkové oči a blýskne se v nich strach.
Cože? Už blázním! Mám na něj hrozný vztek chci vstát a něco mu udělat cokoliv,
ale jakmile se postavím mé nohy vypoví službu a já letím směr země (zatracená
gravitace). Když už čekám, že narazím a ke všemu si rozbiju nos, zachytí mě a
opatrně vezme do náruče.

"Promiň," šeptne mi do ucha.

Mám chuť mu odpustit, ale když mě položí zpět do postele a já zahlédnu svůj
odraz v zrcadle, hned si to rozmyslím. Protože přední část mých vlasů nemá
havraní nýbrž bílou barvu. V momentě má na tváři otisk mé ruky. Pak se překulím
na bok a víc s ním nekomunikuju a nereaguju na jeho omluvy.

Když se znovu
probudím, cítím paprsky slunce, jak pobíhají po mém obličeji. Oči neotevřu
prostě jen klidně ležím a poslouchám ruch kolem sebe. A vida. Pomfreyka se zrovna
s někým vybavuje.

"No z psychického šoku je venku, jen mám strach, jak bude reagovat na ty vlasy,
protože s tím nic neudělám," líčí neznámé osobě můj stav.

Odpoledne dostanu poslední povzbuzující lektvar a hurá pryč. Když se domátožím
do společenky Lily, přiběhne a málem vyjekne při pohledu na mě.

"No nedívej se tak na mne, já si to neudělala," řeknu tak hlasitě až se Sirius
přestane miliskovat s nějakou dívčinou a podívá se po mně.

James chce něco namítnout, ale než cokoliv řekne, vyběhnu do ložnice. Po zbytek
dne nevytáhnu paty z pokoje a raději doháním učení, čímž udělám Lily neskutečnou
radost. Pak si s Lily dlouho vykládáme dokud neusne. Jelikož já spát nemůžu
potichu se obleču a vyběhnu na školní pozemky. Když sem v dostatečné vzdálenosti
od hradu, chvíli se jen tak dívám do nebe, pak se proměním v orla a letím,
přičemž si užívám krásné podzimní noci. Vrátím se zpět kolem páté možná šesté
hodiny. Posadím se ke krbu který už zase hoří takže je kolem dostatek světla.
Uvědomím si, že v křesle vedle sedí Remus a podřimuje. Chci se potichu odplížit,
ale zakopnu a svým pádem jej vzbudím. Mou přítomnost postřehne v momentě a
posunkem ruky mi nabídne místo vedle sebe. Chvíli váhám, pak si přisednu. Sedíme
tam snad půl hodiny a ani jeden nemluvíme. Potom se však všechno nějak obrátí
(né že bychom si začali povídat) Remus se ke mně nakloní a políbí mne.
Neodstrčím ho... taky proč, když se mi líbil. Z líbání nás vyruší dusot po
schodech. Pročež je čtvrt na osum rozhodnu se, že vzbudím Lily a bez rozloučení
vystřelím ze společenky jak raketa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | 21. května 2008 v 18:21 | Reagovat

zajimave!

2 Misithiel Misithiel | Web | 21. května 2008 v 18:52 | Reagovat

to je romantika :)

3 Scope Scope | Web | 22. května 2008 v 12:20 | Reagovat

Ty vlásky to jí zešedly hrůzou? Jestli ano, tak Siri zasluhuje víc než facku. Eh, třeba koupit barvu na vlasy...

Ráda to ale čtu, máš hezké a vtipné hlášky. :-D

4 Sellena Sellena | 25. května 2008 v 16:02 | Reagovat

sirie je ichtyl, to vime davno, nakopat ho do ty nafoukaný prdele:)))

Perfektní kapča, už se samozřejmě těším na pokráčo, ale ty máš šněčí tempo, že jo?!

Haha

Sorry, já jsem teďky nějaká rozladěná, je tu horko...no venku tak 30 stupňu, tak se nediv...jinak, pa, uvidime se zitra na tom zpropadenym gymplu:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama