1.4 kapitola

31. července 2008 v 21:52 | Medisn |  Tvorba Medisn
Takže, protože jsem Belle moooooooooooooooooooooooc vděčná tak i tahle kapča bude věnovaná jí:-) díky moc.
PS:Pište si co přidat dřív tohle nebo Crazy Twice
4. kapitola
Z cesty lesem si pamatuju jen utržky. Sirius se mě snažil držet při vědomí, ale moc se mu to nedařilo.

Mluvil snad o všem, co ho napadlo, jen abych jej vnímala. Div mi nevyznal lásku. Ani se mu nedivím, musela jsem se hodně pronést. Asi po čtvrt hodině chůze se za námi ozvalo zlověstné zavití, ale to už jsem nevnímala. Z mého bezvědomí mě vytrhla až silná bolest. Byla jsem namáčklá na stromě a dívala se do očí Remuse. Pomaličku se ke mně přibližoval. Tentokrát se ke mně už nedostal, protože přiběhl dvanácterák a odhodil ho. Všimla jsem si Siriuse ležícího kousek odemě. Doplazila jsem se k němu, čímž mi začali krvácet znovu tržné rány.

"Blacku probuď se!" žduchla jsem do něj.

"No tak Blacku probuď se!!!" začala jsem hysterčit.

"Neřvi mi do ucha," podíval se na mě.

Byla jsem nahnutá nad ním a má krev odkapávala i přes košilový obvaz a mikinu na jeho hruď. Topila jsem se v jeho bouřkových očích. Najednou mi podjela ruka a já spadla přímo na něj. Nevím, jak k tomu došlo, ale i přes tak hloupou situaci jsme se políbili. Poté si již nic nepamatuji. Probudilo mne až slunce na mém obličeji. Opět jsem byla v té místnosti plné postelí s bílým povlečením. Podívám se po místnosti. Kromě mě jsou tu další tři lidé a to James se zavázanou rukou, pak Remus, který kdyby neměl náplast na čele tak nikdo nepozná, že mu něco je a nakonec Sirius se zavázanou hlavou. Pak když už vím, co je zhruba ostatním zkontroluji vlastní škody. Takže ruka, trup, noha. No zas jsem dopadla nejhůř. Raději jsem se schoulila a po chvíli znovu usnula. Jen co se znouvu probudím, Remus je pryč a James sedí u Siriusovi postele.

"Ne, ne, ne! Pane Blacku, zůstanete tu stejně jako slečna McGowan," rozčiluje se Pomfreyka.

"Ste se zbláznila?" ujede Siriusovi.

"Ještě chvíli pokračujte a jdu pro ředitele," vyhrožuje.

"Vždyť už mlčím, " zalehne zpátky do postele.

Jen co Pomfreyka zaleze, otočí se oba na mě.

"Hele možeš nám vysvětlit cos tam dělala?"

"A to jako proč?"

"Třeba proto, že nebýt nás tak tu nejsi," pronese James.

Neodpovím, místo toho mě napadne jiná otázka.

"Kde je Remus?"

"To ti může být fuk," zamračí se James.

"To, že se s ním chceš rozejít, mu fakt říkat nemusíš," přidá se k němu Sirius.

"Proč bych to dělala?" nechápavě na ně pohlédnu.

"Ty se s ním nechceš rozejít?" uvědomí si svou chybu James.

"Ne nemám přece důvod."

"To ti nevadí, že je vlkodlak?" upozorní Sirius.

"Vždyť je jím jen jednou do měsíce," argumentuji.

Nechápu, co to do mne furt valí, jak kdyby to byla nějaká hrůza. Nikdy jsem přece neřekla, že se s Remem rozejdu a ani to nemám v plánu. Abych se vyhnula dalšímu rozhovoru, raději se otočím a znovu zavřu oči. Opět se probudím až v noci, když se někdo dotkne mé tváře.

"Remusi?" otevřu pomalu oči, čímž ho polekám.

Chce se zvednout a odejít, ale já jej zadržím.

"Počkej, nechoď. Proč jsi nepřišel dřív?" otáži se, ale Remus stále mlčí.

"Promiň…" řekne jen.

"Ale vždyť ty se mi nemáš za co omlouvat."

"Jaktože ne, jsi tu jen díky mě."

"Hloupost, jsem tu z vlastní blbosti. Doufám, že nevedeš stejné úvahy jako James a Sirius," vzpomenu si na odpoledne.

"Jaké úvahy?" vypoulí na mě oči.

"No, že se s tebou rozejdu?"

"A ne?" položí poměrně hloupou otázku.

"To víš, že ne," přitáhnu jej k sobě a políbím.

Po tomto rozhovoru a vlastěn ujasnění některých věcí se již nic nedělo. Na ošetřovně jsem si poležela ještě tři dny a všechny strávila s Remusem,který u mě byl ve všech volných chvílích. Zvrat nastal až v den kdy mě madam Pomfreyová pouštěla z ošetřovny.

"Tak slečno McGowam oblečte se, ať stihnete vyučování," oznámí mi asi o čtvrt na osum.

"To asi nepujde."

"A můžete mi říct důvod?"

"Nemám se do čeho obléct."

"Ale to není můj problém. Prostě se oblečte a jděte," řekne uštěpačným hlasem.

Já něvěřím vlastním uším. Na sobě mám jen kratičkou noční košilku a kalhotky. Ona mě bez milosti vyhodí. Jelikož u sebe nemám hůlku, nezbývá mi nic jiného než se vydat do NSM tak jak sem. Přede mnou jsou poslední tři chodby, dvě. Někdo za mnou si odkašlá až leknutím nadskočím. Když se otočím, pohlédnu do tváře člověka s bouřkovýma očima.

"Co to tu provádíš," rozesměje se nad mím oděvem.

"Coby snažím se dostat do pokoje bez toho, abych na někoho narazila."

"A nebylo by jednodušší, kdybys byla oblečená?"

"No jednodušší by to bylo, jenže Pomfreyka mě vyhodila a já nemám hůlku."

"Tak to není takový problém ne? Accio hůlka Medisn!" oplývá ochotou, až nevěřím vlastním očím.

"Prosím," podá mi ji.

"Tak teda dík," vezmu si ji a v momentě jsem i oblečená.

"Hm, škoda v té košilce ti to slušelo víc," vysekne mi poklonu, nad kterou se zasměji.

"No já jdu, nebo to nestihnu na hodinu," rozloučím se a mažu do společenky pro věci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nausada Nausada | Web | 1. srpna 2008 v 12:09 | Reagovat

dobrý

2 Nausada Nausada | Web | 2. srpna 2008 v 21:42 | Reagovat

u mě soutěž o nej komentík

3 Nausada Nausada | Web | 4. srpna 2008 v 15:38 | Reagovat

ten diplomek ti udělám až se vrátím,pokud nevadí...teďka nemám moc času...sorry

4 Snave Snave | Web | 4. srpna 2008 v 18:04 | Reagovat

mně se to líbílo, pěkně napsané, popsané, hmmm...co víc říct? Jen tak dále:-)

Ps: a nechcete spřátelit?

5 Teresie Teresie | E-mail | Web | 4. srpna 2008 v 18:30 | Reagovat

Nádhera!!!!! Strašně se těším na pokráčko :))

6 Scope Scope | E-mail | Web | 4. srpna 2008 v 18:49 | Reagovat

Sorry za absenci komentářů.

1) Barva pozadí a textu, hezká. Záhlaví se mi ale nelíbí. Dvakrát to samé? Sorry, tohle není moje kafe.

2) A co si myslím o téhle povídce? Šak už sem říkala, že ej toho napsaného málo.

3)Esi chceš, co po mě loudíš, musíš mi napsat kometářky k tomu co píšu já. K ději, děvče, nikoliv jen že sis to jakože přečetla.

Pěkný den Vám přeje Váš oblíbený pohřební ústav.

7 Bella - SB Bella - SB | E-mail | Web | 30. srpna 2008 v 21:49 | Reagovat

Drarhá Scope... já nejsem takový expert jako ty v dělání designů, tak sorry, že ti to přišlo moc stejné... nechtěla jsem tě zklamat!

Medisn: je to sper kapča, jen tak dál.. vždycky si ráda počtu... tak snad mi to budeš dávat číst ve škole :-) trochu protekce  neuškodí :-) mám tě ráda

8 Miška Miška | 8. listopadu 2008 v 21:53 | Reagovat

Hojky medisn:) tak sem si to řpečetla, a mohla bys sem dá pokračování:) teda až se nebudeš tolik chystat na hudebku(šak víš co myslím:-D)

9 MiHaRu MiHaRu | Web | 19. května 2009 v 14:57 | Reagovat

hej piš piš další povídku... je to upa super!

10 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 15. srpna 2009 v 19:48 | Reagovat

moc pěkné

11 wisty wisty | Web | 25. srpna 2009 v 15:25 | Reagovat

hezký, fakt;)

12 Paddy Paddy | Web | 22. září 2009 v 18:10 | Reagovat

no prostě úžasné....fakt moooc povedený:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama